Hlučné protesty v ulicích měly společného jmenovatele, lidem se nechce platit za vytunelované banky. Těžko na tom něco změní, ale tlak přinesl ovoce v podobě větší odvahy a kreativity politiků. Co tedy s penzemi? A co s bankovním dohledem? Toho prvního tématu se nejvynalézavěji chopil stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý, který chce krizi penzijního systému čelit tím, že ho zrušíme. Myšlenka vyvolala rozporné reakce dokonce i ve vlastním táboře. "Můžeme se o ní bavit, ale musíme se bavit vážně," prohlásil šéf strany Mirek Topolánek, neboť nechce ztrácet čas nějakými srandičkami.
Pokud jde o druhé téma, tam je větší šance pro zásadní průlom. Skutečné Ministerstvo financí chce také odstranit zdroj problémů, bankovní dohled, tím, že ho centrální bance zruší a vytvoří místo něj nezávislý integrovaný dozor nad finančními trhy. Jedním rozmachem sáhlo i po regulaci – rozhodování o povoleních a licencích -, jež chce soustředit na ministerské půdě. Návrh popisujeme v úvodu rubriky Politika, zatímco poslední vizitku slabosti bankovního dohledu, jak je patrná na případu zkrachovalé Union banky, rozebíráme v rubrice Podniky. Jestli ministerstvo skutečně dokáže zúročit okénko příležitosti, kdy je sebedůvěra soupeřů otřesena a lid prahne po krvi, to je otázka. Možná si jen koleduje o to, aby jiní pro změnu vytáhli ministerské chyby.
Tlustý stranu znervóznil také proto, že v jejím mozkovém trustu, možná ne až tak odlišném od toho vládního, zraje seriózní opoziční návrh reformy. Některé prvky, jako třeba rovnou daň, už známe, ale nevíme, jak vypadá celek, ve kterém mají fungovat ve prospěch rovnováhy veřejných financí. Teď lze předpokládat, že bude víc využita inspirace od sousedů, kde se rovná daň zvažuje také. Ovšem jedna věc je technické, ryze ekonomické řešení problému, a druhou je jeho politická průchodnost. V tomto ohledu jdou priority zřejmě pozpátku, politici velí a ekonomové pak řeší standardní problém maximálního využití omezených možností. Proto mohou stejní lidé řešit stejný problém v odlišném politickém rámci odlišně.
Politickou dominantu vládního rámce nedávno naznačil premiér Vladimír Špidla na semináři o reformě veřejných rozpočtů, uspořádaném družstvem Fontes rerum: "Tato společnost je politicky demokratická a ekonomicky oligarchická. Demokracie je kontrola moci. Jedna z těch mocí je moc finanční, respektive pohyb finančních prostředků z rozpočtů. Jsem toho názoru, že přílišným omezením prostředků, které přecházejí přes veřejné rozpočty, připustí se významné oslabení demokratické politické moci a společnost přestane být demokratická."
Jak si stojíme mimo hesla, v reálné ekonomice? Byli jsme se podívat do českých hi-tech, do center špičkové techniky či spíše jejich zárodků. Není toho mnoho a vyrůstaly tam, kde se to dalo čekat, v podhoubí z trosek bývalých Tesel, kde už vyrostly generace se zkušeností z elektroniky. Ukazuje to názorně hodnotu lidského kapitálu, bez nějž se cizí investice a know-how neuchytí, a nejspíš ani nepřijdou. Doufejme, že další vlna nápadů a politické tvořivosti, která by měla nasměrovat peníze do vysokých škol, je už také na cestě.
Zdroj: Ekonom