V době prohlášení konkursu (29. května 2003) měla Union banka síť celkem 91 poboček, z toho 24 poboček bylo v nemovitostech stoprocentně vlastněných bankou. Po neúspěšném pokusu prodat pobočkovou síť jako funkční celek (přes prvotní zájem bankovních institucí nakonec ve veřejné obchodní soutěži nikdo nepodal nabídku), rozhodla správkyně konkursní podstaty Ing. Michaela Huserová jednak o ukončení nájmů a jednak o prodeji 24 nemovitostí stoprocentně vlastněných.
Věřitelský výbor vyslovil souhlas s prodejem těchto nemovitostí (budov a pozemků) v celku.
Na základě rozhodnutí věřitelského výboru byla proto 16. ledna 2004 vyhlášena obchodní veřejná soutěž. Podmínky soutěže splnili celkem čtyři zájemci. Věřitelský výbor na svém zasedání dne 9. února 2004 konstatoval, že obchodní veřejná soutěž skončila s tím výsledkem, že veškeré předložené nabídky byly v souladu s podmínkami soutěže odmítnuty, a to z důvodu nízké úrovně nabízených cen. Nejvyšší nabídnutá cena dosáhla 151,13 miliónu korun.
Věřitelský výbor současně doporučil konkursní správkyni M. Huserové, aby vstoupila s jednotlivými účastníky soutěže do exkluzivních jednání v rámci výběrového řízení, která by vedla k navýšení ceny. Všichni účastníci obchodní veřejné soutěže byli o výsledcích soutěže (odmítnutí všech návrhů) a o možnosti dalšího vyjednávání správkyní konkursní podstaty informováni.
V následujícím období byli všichni účastníci původní obchodní veřejné soutěže vyzváni k předložení nových nabídek, které by obsahovaly vyšší cenu. Věřitelský výbor však na svém zasedání 9. března odmítl i tyto předložené nabídky a doporučil SKP jednat i o jiných variantách prodeje. Nejvyšší nabídka v tomto exkluzivním vyjednávacím kole dosáhla 171,35 miliónu korun
Zájem investorů o koupi všech 24 nemovitostí však trval dál. Správkyně konkursní podstaty v té době obdržela několik písemných nabídek (včetně některých účastníků obchodní veřejné soutěže a následného vyjednávacího kola, ale i nových investorů) na jejich odkup a rozhodla se tyto potenciální kupce ještě oslovit. Celkem bylo vyzváno šest zájemců, přičemž všichni zájemci byli osloveni faxovou a následně i písemně doručenou výzvou s tím, že zmocněný zástupce konkursní správkyně je připraven k jednání o deklarované nabídce. Jako podmínka nutná bylo uvedeno prokázání solventnosti – výpisem z účtu, garanční listinou, atd., aby jednání nebyla vedena zbytečně. Ze šesti oslovených společností zareagovali celkem tři zájemci, osobní jednání nakonec proběhlo se společností ASPANA HOLDING, a. s., a společností G.E.N., a. s. Z těchto jednání byly pořízeny písemné záznamy. Třetí zájemce nakonec schůzku odvolal.
Společnosti ASPANA HOLDING, a. s., a G.E.N., a. s., prokázaly svoji solventnost a byly vyzvány k předložení svých nabídek do 7. dubna 2004 do 12:00 hodin na sekretariát SKP. V průběhu jednání věřitelského výboru, které proběhlo stejný den, byly rozlepeny finální nabídky obou společností, přičemž bylo zjištěno, že společnost ASPANA HOLDING, a. s., nabídla vyšší cenu, a to celkem 183 miliónů korun.
Se společností ASPANA HOLDING, a. s., byly uzavřeny příslušné smlouvy a společnost následně doplatila kupní cenu.
Správkyně konkursní podstaty Ing. Michaela Huserová v souvislosti s procesem zpeněžování souboru nemovitostí upozorňuje, že má zásadní výhrady ke zpochybňování celého prodeje ze strany společnosti G.E.N. a považuje za nutné k celé věci sdělit:
1. Společnost G.E.N. byla stejně jako všichni účastníci veřejné obchodní soutěže obeznámeni s faktem, že soutěž může skončit odmítnutím všech nabídek. Toto bylo 9. 2. 2004 učiněno, ověřeno notářským zápisem a následně 10. 2. oznámeno všem účastníkům obchodní veřejné soutěže, přesto zástupci společnosti G.E.N. uvádějí veřejnost v omyl a veřejně prohlašují opak.
2. Společnost G.E.N. podpisem stvrdila, že je obeznámena s koncem veřejné obchodní soutěže a toto stanovisko následně stvrdila písemně v dopise, kde uvedla “vyjadřujeme náš zájem nadále se ucházet o soubor nemovitostí a akceptujeme novou formu způsobu prodeje“.
3. První zmínky o nespokojenosti společnosti G.E.N. s vybraným způsobem prodeje nemovitostí se objevily až poté, kdy Union banka zveřejnila cenu nabídnutou společností Aspana Holding.
4. Společnost G.E.N. například tvrdí, že nabídla nejvyšší cenu za soubor nemovitostí, což však není pravda. Společnost G.E.N. poslala nabídku dva dny po zveřejnění vítězné nejvyšší nabídky v rozporu se stanovenými podmínkami. Tato údajná nejvyšší cenová nabídka společnosti G.E.N. je ale sestavena tak, že pouze opticky zvyšuje cenu o jeden milion korun nad hodnotu nabídky společnosti Aspana Holding. G.E.N. kalkuluje s tržním nájemným, které by měla správa konkursní podstaty zaplatit za užívání někdejšího sídla Union banky na ulici 30. dubna v Ostravě. Toto tržní nájemné by však převýšilo hodnotu jednoho milionu korun, naopak nabídka společnosti Aspana Holding na nájemné v někdejším sídle je symbolická jedna koruna měsíčně. Nabídka společnosti G.E.N. tedy ani hypoteticky není a nikdy nebyla nabídkou nejvyšší.
5. Správkyně konkursní podstaty obdržela dopis ze dne 7. 5. 2004, v němž společnost G.E.N. uvádí „jsme nakloněni tomu, řešit kauzu smírnou cestou“. Tímto dopisem předjímá rozhodnutí nezávislých orgánů a naznačuje, že by učinila ústupky, kdyby jí byl prodán předmětný soubor nemovitosti.
6. Pro prodej předmětného souboru nemovitostí není rozhodující, zda zástupce společnosti G.E.N. zná společnost Aspana Holding. Kritériem správy konkursní podstaty je maximalizace výnosu pro konkursní podstatu. Společnost Aspana Holding nabídla nejvyšší cenu (183 milionů korun) a tuto částku už také uhradila.
Za těchto okolností jsme podle právního rozboru našich právních poradců oprávněni se domnívat, že společnost G.E.N. jedná účelově ve snaze získat předmětný soubor nemovitostí na úkor své konkurence. Mediální kampaní zároveň poškozuje pověst správkyně konkursní podstaty, a to zjevně s cílem obejít věřitelský výbor a domoci se na správkyni pozice kupce nemovitostí Union banky, a. s. „v likvidaci“.