OSTRAVA (19. ledna 2004) – Správkyně konkursní podstaty Union banky Michaela Huserová podala na Evropský soud pro lidská práva stížnost proti Slovenské republice pro porušení práva na spravedlivé soudní řízení zaručené Deklarací o ochraně lidských práv a základních svobod.
„Vyčerpali jsme všechny možnosti slovenského soudnictví, proto nám může pomoci jen Evropský soud pro lidská práva,“ řekl mluvčí banky Robert Korselt, který dále uvedl: „Jsme přesvědčeni, že Evropský soud pro lidská práva vydá rozhodnutí, ve kterém bude uvedeno: Slovenská republika porušila právo Union banky na spravedlivé soudní řízení.“
Směnka by podle zákona, který v obdobné podobě platí jak u nás tak na Slovensku, měla být jednoduchým a především rychlým nástrojem k zabezpečení nároků z nich plynoucích. To však v případě uvedených pěti směnek v nominální hodnotě 350 miliónů korun českých, které podepsal bývalý generální ředitel státního podniku Slovenský plynárenský průmysl v září 1998, neplatí.
Důvodem stížnosti do Štrasburku je postup státních orgánů Slovenské republiky v této soudní při za poslední rok. Přestože existoval právoplatný rozsudek Krajského soudu v Bratislavě a rozhodnutí dvou senátů Nejvyššího soudu SR jako soudu odvolacího a dovolacího, které potvrzovaly oprávněnost nároků Union banky, vláda Slovenské republiky na počátku roku 2003 deklarovala, že směnky jsou neplatné.
V závěru roku 2002 generální prokurátor Slovenské republiky podal mimořádné dovolání proti právoplatným rozsudkům o směnkovém nároku Union banky, přestože podle platné slovenské legislativy není mimořádné dovolání proti rozhodnutí o dovolání přípustné.
Navíc v únoru 2003 došlo na základě pokynu podpředsedy Nejvyššího soudu SR (který k tomu nebyl oprávněn) ke změně rozvrhu práce Nejvyššího soudu a došlo tak ke změně složení senátu, který rozhodoval o mimořádném dovolání generálního prokurátora. A to i přes skutečnost, že soud již v této věci začal jednat. Podle právníků Union banky tak byla porušena Ústava Slovenské republiky a proto Union banka podala ústavní stížnost. Ústavní soud Slovenské republiky ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost, přestože vůbec věc neposuzoval po obsahové stránce.
Shrnutí vývoje:
Nejvyšší soud Slovenské republiky vydal 19. června 2003 výrok, kterým vrátil projednávání 5 sporných směnek z roku 1998 opět na Krajský soud v Bratislavě. Nejvyšší soud SR podruhé 30. října 2002 potvrdil nároky Union banky a zamítl dovolání SPP v této věci. SPP se však proti tomuto rozhodnutí odvolal a přestože odvolání nemělo odkladný účinek, tak nezaplatil.
Generální prokuratura SR podala 20. prosince 2002 mimořádné dovolání v této věci a mimo to v lednu 2003 slovenská vláda odmítla uznat právoplatnost směnek SPP. Postoj slovenského kabinetu velmi znepokojil Sdružení soudců Slovenska. „Celorepubliková rada Sdružení soudců Slovenska se znepokojením přijala i medializované rozhodnutí vlády SR v kauze tzv. Duckého směnek, nesplnit právoplatným a vykonatelným rozhodnutím uloženou povinnost,“ píše se v stanovisku sdružení, které 20. ledna 2003 obdržela a zveřejnila ČTK. Tento postup slovenské vlády vyvolává podle soudců dojem, že soudní rozhodnutí není třeba respektovat, což přispívá k právní nejistotě a neúctě k výkonu soudní moci.
Union banka získala směnky v rámci standardní obchodní operace a právo na jejich proplacení je naprosto nezpochybnitelné. To poprvé potvrdil již v listopadu 2001 i Nejvyšší soud Slovenské republiky, ke kterému se SPP odvolal poté, co ve prospěch Union banky rozhodly soudy I. a II. stupně.