rozhovor
Michaela Huserová, správkyně konkursní podstaty Union banky, se těší, že po skončení konkursu bude čtrnáct dní jen lenošit, a říká:
Při konkursu Union banky došlo i na zastrašování
Rozhoduje o větším majetku než někteří ministři. Konkursní správkyně Union banky Michaela Huserová shromáždila již šest miliard korun. Část z nich chce ještě před koncem roku rozdělit mezi sedm desítek tisíc věřitelů.
hn: V jakém stavu je konkurs Union banky?
Po čtrnácti měsících konkursu, kdy jsme standardními postupy vymáhali pohledávky a zpeněžovali majetek banky, jsme v současné době prodali většinu obtížně vymahatelných pohledávek za miliardu korun a celkově jsme shromáždili na účtu přes šest miliard korun. Zbývá nám řešit některé neúvěrové pohledávky a také prodat zbývající movitý majetek, například nábytek či umělecké předměty.
Konkurs se dostal do takového stadia, že chceme do konce roku na základě částečného rozvrhu vyplatit věřitele. Mohli by ještě před skončením konkursu získat přibližně 20 procent svých pohledávek.
hn: Částečný rozvrh je běžné opatření?
Nevím, jestli byl někdy v praxi použit. Chystáme se využít této možnosti, kterou nám dává zákon, aby alespoň část peněz získali věřitelé co nejrychleji.
hn: Takže když měl někdo v Union bance uložený jeden milión, na pojištění mu bylo vyplaceno zhruba 750 tisíc, tak z těch 250 tisíc, o které přišel, dostane koncem roku zhruba 20 procent? To znamená okolo 50 tisíc korun?
Ano, obecně se to tak dá říct. Předběžně.
hn: Kolik odhadujete, že se věřitelům vrátí po definitivním ukončení konkursu?
Máme za 16 až 17 miliard korun přihlášených pohledávek, ale dosud nejsou ukončena přezkumná řízení o pravoplatnosti těchto nároků u necelých pěti tisíc pohledávek. Na účtě máme nyní přes šest miliard, takže věřitelům se vrátí zcela jistě více než 30 procent jejich pohledávek. Ale zase to určitě nebude více než 40 procent. V této chvíli to vypadá přibližně na 34 až 35 procent.
hn: Jaké to bylo, rozdávat výpovědi stovkám lidí?
Určitě to není nic veselého. Mnozí s bankou žili a měli svou práci rádi. Situace byla o to horší, že v Ostravě, kde banka sídlí, je vysoká nezaměstnanost. Toto je bohužel opravdu nepříjemná část mé práce.
hn: Více než třicetiprocentní výnos konkursu je neobvykle vysoký. Máte u ostatních konkursů také takovou úspěšnost?
Union banka je opravdu velmi atypický konkurs, jak počtem věřitelů, tak i správou tohoto majetku. Takový výnos se nám podařil také proto, že jsme rychle sestavili seznam majetku, zjistili jeho stav a začali dělat potřebné kroky k inkasování peněz.
Rychlost ale nesmí být na úkor kvality. To musí jít ruku v ruce. Velmi také záleží na práci věřitelského výboru a soudu. Na informacích, které jim správce dodává. Důležité bylo také vytvořit tým lidí, kteří tu práci odvádějí. V bance zůstalo zhruba 150 zaměstnanců.
hn: Je to návod pro jiné konkursy?
Pokud jde o rychlost, tak ano. Čím dříve sepíšete majetek a čím dříve začnete vymáhat či zpeněžovat pohledávky, tím i potenciální dlužníci nebo majetek mají větší hodnotu. Záleží samozřejmě i na hodnotě spravovaného majetku.
Něco jiného bude, když půjdete do konkursu firmy, která byla zavřená pět let, a například zjistíte, že účetnictví uplavalo v krabicích nebo se nachází v nějaké neoznačené místnosti, a z katastru se dozvíte, že firma má jednu nemovitost, kterou nikdo deset let neopravoval. Mluvit o rychlosti je v takových případech zbytečné, tam se správce naopak musí ponořit do pátrání po majetku. Je to až detektivní práce.
hn: Jak nákladný je zatím konkurs Union banky?
Tak velký konkurs jako u Union banky vyvolává celkem vysoké náklady. Nebudu uvádět konkrétní částku, nejsem schopna ji teď vyjádřit a nechci se pouštět do nějakých spekulací. Náklady nám schvaluje věřitelský výbor a soud.
hn: Jaké jsou náklady konkursu? Jde například o náklady na soudní procesy, odměny správci, jeho týmu a provoz či nějaké další?
Nákladem je to, co je vyjmenováno v zákoně o konkursu a vyrovnání. Jasně viditelným nákladem konkursu jsou třeba zaměstnanci, kteří pomáhali vymáhat pohledávky. Těžko bychom měli na účtu šest miliard korun, kdybychom to dělali třeba ve třech lidem. Každý myslím pochopí, že je nezbytné vytvořit tým, který dosáhne co největšího zhodnocení. Další náklady si vyžádalo ukončení činnosti poboček.
Po prohlášení konkursu měla Union banka 1100 zaměstnanců, přes 90 poboček a ze začátku jsme měli snahu tuto síť zachovat a prodat ji v chodu i se zaměstnanci. Když se to nepodařilo, museli jsme dodržet zákonné postupy výpovědí.
Také jsme museli postupně sestěhovat spisy ze zrušených poboček. Jen pro představu: jde asi o 12 kilometrů spisů, ty se vozily asi 14 kamióny. I toto jsou náklady konkursu. Když jsme přišli do banky, provedli jsme i analýzu náladovosti a nastavili režim co nejvyššího výnosu konkursu.
hn: Sama jste říkala, že takový konkurs tu ještě nebyl. S kým jste se radila, abyste byla co nejúspěšnější?
Za prvé sama jsem ekonom a konkursní řízení dělám už nějaký pátek. Za druhé jsem sestavila nejužší tým lidí, se kterými při konkursu úzce spolupracuji. Zákon o konkursu a vyrovnání je jeden a podle toho musíte postupovat ve všech konkursních řízeních. Přitom je jedno, jestli úpadce má dvě budovy, nebo jich má sedmdesát. Čili, musíte dobře rozumět zákonu, přemýšlet a popřípadě konzultovat s poradci, jaký způsob zpeněžování bude nejvhodnější. Hlavně musíte umět všechny činnosti dobře skloubit. Zkrátka být manažer, v tom vám nikdo nemůže pomáhat.
hn: Spravujete obrovský majetek, cítíte nějaký tlak na svou osobu?
Bylo by divné, kdyby se takový tlak neobjevil. Je to nutná daň této práci. Velký objem majetku znamená větší kumulaci problémů a různé snahy o mé odvolání nebo i zastrašování. Veškeré snahy o podobné ataky jsme oznamovali policii, protože je nechci zlehčovat.
hn: Chodíte s ochrankou?
Na to vám přímo neodpovím. Obecně jen řeknu, že nejsem hazardér a neberu některé věci na lehkou váhu. Opravdu se snažím postupovat tak, abych dělala všechno nejen v souladu se zákonem, ale abych také chránila svoji osobu. Pokud cítím, že je nezbytně nutné přijmout nějaká opatření, tak je přijmu. Byť to znamená třeba zásah do soukromí nebo popřípadě určité omezení soukromí.
hn: S jakým druhem nátlaku jste se setkala?
Třeba se snahou o zpomalení konkursu. Pro spoustu dlužníků by bylo výhodné, kdyby se konkurs zpomalil a tlak na splacení dluhů by se zmenšil. S tím se setkávaly i týmy, které dluhy vůči Union bance vymáhaly.
I když jde o zákonné vymáhání, exekuce může být nepříjemná pro obě strany. A pokud k ní dojde a najednou se v bance ozve telefonát, kdy někdo vyhrožuje zastřelením konkursní správkyně s tím, že poslední náboj si nechá pro sebe, pak to nemůžete brát úplně na lehkou váhu. Člověk, který se dostane do svízelné situace, může jednat zkratkovitě. Nikdy si nejsme jisti, co opravdu může život přinést.
hn: Každý váš krok schvaluje věřitelský výbor a soud. Má konkursní správce vůbec nějaký prostor pro vlastní rozhodování, manažerskou kreativitu?
Prostor určitě mám, protože musím připravit podklady pro rozhodnutí věřitelského výboru a soudu, provést analýzy, zhodnocení jednotlivých strategií a tyto možnosti předložit věřitelskému výboru.
hn: Vidíte při provádění toho konkursu něco, co by stálo za jinou úpravu v zákoně?
Řekla bych, že úpadkové právo bohužel zatím není postaveno na finanční instituce. Podle zákona jsou všechny pohledávky splatné dnem prohlášení konkursu, za každý další den by měly správně nastupovat sankce. Například firma, která má třeba čtyřletý výrobní program navázaný na splátkový kalendář, poctivě hradí splátky úvěru, tak v okamžiku, kdy banka skončí, by měla okamžitě celou půjčku naráz splatit. Jinak jí začne nabíhat obrovský sankční úrok. V tom je zákon vyloženě nešťastný.
V mnoha případech to může znamenat až likvidaci takové firmy. U konkursu Union banky byl po souhlasu věřitelského výboru a soudu využit institut prominutí sankčních úroků při okamžité úhradě dluhu. Tuto možnost měli dlužníci do konce listopadu loňského roku. Nemůžu říct, že by se plošně měly sankce odpouštět, to určitě ne. Cílem zákonodárců by mělo být upravit úpadek banky nebo finanční instituce tak, aby byl v tomto případě odlišný od běžně fungující firmy.
hn: Jste žena, která žije v Ostravě a zároveň rozprodává banku, v níž hodně místních lidí přišlo o peníze. Jak se k vám chovají?
Moje pozice není vůbec lehká. Ani jako správce, ani jako ženy. Jako žena musím vynaložit dvojnásobek energie, abych se prosadila mezi svými mužskými kolegy, kterých je mezi správci konkursní podstaty většina. Musím říct, že Union banka měla dopad i na můj osobní život. Přišla jsem o mnohá přátelství, což je mi upřímně líto. Také jsem se musela podřídit určitému režimu a třeba prostě přestat chodit někam sama, ale jen v doprovodu.
hn: Co vám přátelé zazlívali?
Nešlo o zazlívání, spíš možná o lidskou závist. Není žádným tajemstvím, že odměna správce se vypočítává ze zpeněženého majetku, a každý si může spočítat, co dostanu. Já ale jen neinkasuji, také platím za různé služby, například poradenským firmám. Nehledě na to, že čas od času vám někdo brání v klidném spaní. Ta situace není jednoduchá, a pro ženu zvlášť.
Je mi líto, že někteří lidé v tom vidí jen peníze a nedomyslí, co všechno musíte obětovat. V mém případě má moje práce tak obrovský dopad na můj osobní život, že v tuto chvíli žiji sama. Neumím si představit manžela, který by akceptoval, že jeho partnerka bude celý rok sedm dní v týdnu v práci, že by s ní snášel obrovský psychický nápor, který je s tou prací spojený.
hn: Je to vůbec práce vhodná pro ženu?
Je to práce jako každá jiná. Pokud je konkursní správce psychicky odolný, pak je jedno, zda se jím stane muž či žena. Přitom je to práce zajímavá finančně i profesně, to nepopírám. Ale přináší i obrovské minusy. A je asi lepší, že v tuto chvíli nemám rodinu a nikoho nevystavuji žádnému riziku. Nedovedu si představit, že by se záležitosti kolem Union banky mohly dotýkat i mých nejbližších, že bych se mohla jako matka třeba i bát o své dítě. Sama ale v budoucnu zůstat nechci.
hn: Až konkurs skončíte, budete hodně bohatá. Co budete dělat?
Spát. Čtrnáct dní v kuse. To si nedělám legraci. Budu si muset prostě chvíli odpočinout, protože tohle je velice psychicky i fyzicky náročné. Můžu vám říct, že teprve teď jsem si dovolila odjet na čtyři dny na dovolenou do Chorvatska autem.
Loni jsem na dovolenou a Vánoce nemohla ani pomyslet. Je to náročná práce a budu ráda, když si chvíli odpočinu. Pak se samozřejmě něco rýsuje, ale uvidím. Určitě něco dělat budu, protože si neumím představit, že bych seděla na zahradě a pletla.
***
Michaela Huserová – Šestatřicetiletá Michaela Huserová je deset let po promoci jednou z nejmocnějších žen v Česku: rozhoduje o mnohamiliardovém majetku bývalé Union banky. Narodila se v Karviné, ale typický ostravský přízvuk nemá. Dospívala totiž v Olomouci a do Ostravy znovu zamířila až na Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské.
Svou dnešní kariéru začala budovat nenápadně: v roce 1993 pracovala jako účetní v obchodní společnosti EMCO v Praze, o tři roky později se stala manažerkou, ředitelkou a členkou představenstva Pragocredit Finance Praha. Od roku 1998 se Huserová živila ekonomickým poradenstvím.
Brzy se ale přihlásila do kursu pro správce konkursní podstaty. "Vždycky mě zajímaly ekonomika a právo, k nové práci mě přivedl přítel," svěřila se. Od roku 2000 je zapsaná do seznamu správců konkursní podstaty u soudu v Ostravě. Funkci konkursní správkyně vykonávala v sedmi firmách, byly mezi nimi i dvě kampeličky.
Huserová tvrdí, že musela své správcovské aktivity často dotovat z vlastních peněz. Teď připouští, že z ní bude bohatá žena. Její odměna z ostravského konkursu bude přes třicet miliónů korun, zmenšená o některé náklady na činnost a daň. Je rozvedená a bezdětná a jak říká, zatím žije sama. Má ráda psy.
Spisy Union banky měří na délku dvanáct kilometrů a do centrály je sváželo čtrnáct kamiónů, říká konkursní správkyně Michaela Huserová.FOTO: ARCHÍV HN
Zdroj: Hospodářské noviny