PRAHA (9. 6. 2005) – Tři dražby starožitností a obrazů z konkurzní podstaty zkrachovalé Union banky vyvolaly v komunitě sběratelů velký rozruch. Bylo to totiž poprvé, kdy se k veřejnosti dostaly v takovém rozsahu sbírky finanční instituce. Navíc konkurz a tím i nutnost rychlého odprodeje dávaly tušit, že ceny nabízených předmětů nemusí být tak horentní jako v případě klasických aukcí.
Ne všechny předpoklady sběratelů však vyšly podle jejich chuti: prvním nepříjemným překvapením byla povinnost předem složit dražební jistotu, což je na běžných uměleckých aukcích neobvyklé. Naštěstí se to týkalo jen první aukce, která se konala loni v březnu, v dalších dvou kolech se od toho upustilo. Ceny sběratele rovněž nepotěšily – ukázalo se, že to, co je opravdu kvalitní a znalecky prověřené, svou cenu neztrácí ani s konkurzem a časovou tísní. To se potvrdilo hlavně při třetí dražbě, kdy banka nabídla do aukce věci za polovinu odhadní ceny.
"Důvod byl jednoduchý, přilákat co nejvíce zájemců. Dalším důvodem byly i vysoké náklady na údržbu, skladování, ostrahu a pojištění uměleckých předmětů, které zatěžovaly konkurzní podstatu vysokými náklady," vysvětlila postup banky Michaela Huserová. Cena kvality šla i zde výrazně vzhůru, licitací se často vyšplhala nad znalecký odhad, za který přitom v první a druhé dražbě nikdo nechtěl kupovat.
Tři dražby starožitností a obrazů z konkurzní podstaty zkrachovalé Union banky vyvolaly v komunitě sběratelů velký rozruch. Bylo to totiž poprvé, kdy se k veřejnosti dostaly v takovém rozsahu sbírky finanční instituce. Navíc konkurz a tím i nutnost rychlého odprodeje dávaly tušit, že ceny nabízených předmětů nemusí být tak horentní jako v případě klasických aukcí.Tři dražby starožitností a obrazů z konkurzní podstaty zkrachovalé Union banky vyvolaly v komunitě sběratelů velký rozruch. Bylo to totiž poprvé, kdy se k veřejnosti dostaly v takovém rozsahu sbírky finanční instituce. Navíc konkurz a tím i nutnost rychlého odprodeje dávaly tušit, že ceny nabízených předmětů nemusí být tak horentní jako v případě klasických aukcí."Součet cen dosažených vydražením ve všech třech aukcích nakonec dosáhl 7,63 milionu korun, což je dobrý výsledek. Pokud bychom sečetli znalecké posudky nabízených předmětů pro všechny dražby, tak dojdeme k sumě 8,91 milionu korun. K tomu je ale třeba dodat, že se přes vysoký počet prodaných předmětů všechny nepodařilo zpeněžit," uvedla Huserová.
Největší zájem byl o nejhodnotnější obrazy v první dražbě, poměrně slušně se prodaly i nabízené plastiky. Po ukončených třech dražbách se nepodařilo prodat především několik starožitností. Shodně se zkušenostmi starožitníků vázl prodej nábytku. Nejvyšší cenu (420 tisíc korun) získala správkyně konkurzní podstaty v první dražbě za obraz Plavení koní od Oldřicha Blažíčka. "Velký souboj na první dražbě dražitelé svedli napříkad o obraz Pražský hrad od Jaroslava Šetelíka, který měl sice vyvolávací cenu 50 tisíc korun, ale nakonec byl prodán za 200 tisíc korun," dodala Huserová. Zájemci se rovněž utkali o obraz Josefa Jíry Maloskalský obraz (Rybáři), který se při vyvolávací ceně sto tisíc korun nakonec prodal za 180 tisíc korun. Za 160 tisíc korun byl vydražen obraz Stavení od Václava Radimského. Boj o dílo byl i v tomto případě značný – do aukce jej banka nabídla za 60 tisíc korun.
Přestože banka nakonec prodejem děl neprodělala, odhadnout výhodnost takové investice si správkyně netroufá. "Vzhledem k tomu, že jsem ze zákona povinna zpeněžit veškerý majetek, se mi těžko hodnotí, zda jsou umělecké předměty bezpečnou dlouhodobou investicí," dodala.
Zdroj: Ekonom